Dějiny Maďarska

 

Závěrem devátého století n.l. se Maďaři - při příchodu do Karpatské kotliny - setkali se slovanskými kmeny. Osvojili si od nich některé druhy práce, často i včetně názvosloví. Touto cestou se do maďarštiny dostalo překvapivé množství slov slovanského původu z oblasti zemědělství, některých řemesel, denního života, atd.

V době husitské se pak z češtiny do maďarštiny dostalo i několik slov z vojenského života, jako puška, tábor, či šišák (přilba).

První česko maďarské dotyky však nebyly právě v přátelském tónu. Ještě před příchodem do Karpatské kotliny roku 892 jsou zmiňováni maďarští bojovníci jako součást šiků východofranckého krále Arnulfa při jeho tažení proti velkomoravskému knížeti Svatoplukovi. Naopak v bitvě na řece Lechu, kdy v roce 955 byly paralyzovány kořistnické výpady Maďarů, stál na straně císaře Oty I. šik tisíce českých bojovníků. Současně kníže Boleslav I. porazil druhou výpravu Maďarů v prostoru jižních Čech nebo Moravy.

 

Pražský biskup Vojtěch uplatnil svůj vliv při rozšíření křesťanství mezi Maďary. Roku 984 navštívil v Ostřihomi knížete Gejzu. Z té doby pochází i nepotvrzený dohad, že pokřtil Gejzova syna Vajka-Štěpána. První opat kláštera v Pannonhalmě Anastasius, pocházel rovněž z okruhu Vojtěchových spolupracovníků. Významné vzájemné ovlivňování zaznamenaly posléze dynastie Přemyslovců a Arpádovců. Kontakty přátelské i nepřátelská střetnutí vzájemně zasahovaly do historie obou zemí, byly ovlivňovány vnitřní poměry v obou zemích, uzavíraly se sňatky. Příkladem může sloužit snaha o urovnání střetů mezi Vladislavem I. a Štěpánem II. roku 1116 na moravsko-uherském pomezí, jež se proměnilo v krvavou bitvu. O několik desítek let později naopak české vojsko pomáhalo uherským panovníkům v jejich střetech s Byzantinci.

 

Uherský dvůr byl rodištěm manželek českých panovníků Vratislava II., Soběslava I. a Bedřicha, i druhé manželky Přemysla Otakara I..

Spor Přemysla Otakara II. s Vojtěchem IV. o země rakouské byl roku 1265 také urovnán sňatkem - Přemysla s Vojtěchovou vnučkou.

Po zániku dynastie Arpádovců byl poslední Přemyslovec - Václav III. roku 1301 korunován na uherského krále se jménem Ladislav V. Vlády se však prakticky neujal.

K výraznému zlepšení vzájemných vztahů dochází s nástupem Lucemburků a Anjouovců. Král Karel Robert vyhlásil roku 1335 spojenectví s Českým královstvím. Toho roku v listopadu se na Visegrádu sešel Karel Robert s Janem Lucemburským a polským králem Kazimírem III. V přítomnosti Janova syna Karla a dalších knížat došlo k podepsání několika dohod, mj. i smlouvy o česko-polském přátelství. Dohoda o celnicích a celních sazbách, uzavřená o rok později rovněž mezi Karlem Robertem a Janem Lucemburským, byla de facto první česko maďarskou obchodní smlouvou.

Příznivé vztahy se utužovaly i dynastickými sňatky, např. manželkou Ludvíka I. - syna Karla Roberta se stala Markéta, dcera Karla IV. a později se Anna Svídnická - Ludvíkova neteř - stala třetí manželkou Karla IV.

Ke zhoršení vzájemných vztahů došlo za Zikmunda Lucemburského, kdy se uherské vojsko přidalo ke křížovým tažením proti husitům.

 

Mezi studenty pražské Karlovy univerzity hned po jejím založení roku 1348 byli i žáci z Uher. Bakalář Bereck z Budína tu dosáhl akademické hodnosti mistra a 1415 byl zvolen rektorem.

Studia v Praze přispívala i k širšímu ohlasu husitství v Uhrách, spolu se spanilými jízdami husitů na západní Slovensko a působením "bratříků" - zbytků husitských vojsk, jež se po roce 1435 stáhly na Slovensko.

 

Ojedinělou kapitolou česko-maďarských vztahů je období vlády Matyáse Corvína, který roku 1457 bydlel v Praze na dvoře Jiřího z Poděbrad. Ten přispěl k jeho zvolení uherským králem roku 1458 a jeho dcera Kateřina se stala Matyásovou manželkou.

Později Matyás využil rozporů mezi papežem a "kacířským" Jiříkem a zahájil proti němu boj. Za přispění katolické šlechty byl v Olomouci roku 1469 zvolen českým králem a postupně si přisvojil Moravu, Slezsko a Lužici. Spory o "vedlejší" české země se vedly byť mezi Jagellonci na obou stranách - až do 16. století.

 

Nicméně na Matyásově dvoře působili čeští diplomaté - např. Jan Filipec z Prostějova - a naopak velké množství uherských žáků studovalo ve školách na Moravě. Také mezi řemeslníky, horníky a dalšími odborníky , které uherští králové zvali do země, bylo nemálo Čechů - svědčí o tom dochované názvy obcí, jako Csehbánya, Csehi, Csehimindszent.

 

V 16. století přicházeli do Uher čeští kazatelé, kteří zde ovlivnili reformaci. Manželkou charvátského bána Mikuláše Zrinského se stala Eva, sestra posledních Rožmberků - Viléma a Petra Voka. Zrinského syn, Jan ze Serinu, žil po matčině smrti na jihočeském hradě Rožmberku.

 

Bezmála třistaleté příslušenství k habsburské monarchii dále ovlivnilo česko-maďarské vztahy. Objevily se jak společné, tak protichůdné zájmy. Vztah k Čechám měly i některé vůdčí osobnosti uherských protihabsburských povstání. Např. Štěpán Bocskai sloužil v Praze Rudolfu II. a František II. Rákóczi byl vychován v Jindřichově Hradci.

V období českého stavovského odboje (1618-1620) přijal uherský sněm v Bratislavě rozhodnutí o konfederaci s českými stavy. Po porážce na Bílé hoře nalezli mnozí čeští nekatolíci v Uhrách, kde byla již od roku 1606 náboženská svoboda, útočiště. Jan Amos Komenský působil - na pozvání Rákócziů - na škole v Šarišském Potoce. Významný český barokní malíř Jan Kupecký portrétoval Františka II. Rákócziho.

Po vydání tolerančního patentu - na rozdíl od dřívějška, kdy čeští nekatolící odcházeli do Uher - přicházeli uherští protestantští kazatelé do Čech. Vznikaly i další kontakty - např. slavný Ferenc Liszt studoval u Antonína Rejchy, český skladatel Václav Apollinaris Růžička (1757-1823) složil operu Béla futása (Vojtěchův útěk), jež je považována za první maďarské národní hudebně dramatické dílo.

Pozitivní vztah k Maďarsku a jeho buditelským snahám projevovali např. Fr. Palacký, K. H. Borovský, naopak Lajos Kossuth a další podporovali české požadavky.

Uhersku věnovali pozornost i J. Neruda, Jakub Arbes, Jaroslav Vrchlický.

Paradoxně se česko maďarské vztahy po rozpadu Rakousko-Uherska zhoršily. Především z obavy z restaurace monarchie byly učiněny vzájemně nepřátelské kroky. Často nacionalistické maďarské postoje byly překážkou normalizace vztahů. I když např. obchodní kontakty nebyly jednoduché, jejich rozsah byl významný. Např. v roce 1930 představoval export do ČSR 16,8 % a import z ČSR dokonce 21 % celkového objemu maďarského dovozu a vývozu. S nástupem fašismu se obě země také ocitly v protichůdných seskupeních. Teprve po druhé světové válce se oba státy spřátelily - jednání o tom byla zahájena ihned v roce 1945. V rámci východního bloku pak došlo k širokým všestranným stykům, přičemž mnohé projekty lze hodnotit dodnes pozitivně.

Maďarsko bylo první zemí, kam bylo českým občanům za vlády komunismu dovoleno cestovat do zahraničí. Turistické atraktivity Maďarska - po několikaletém výpadku po roce 1989 způsobeném po léta neuspokojeným zájmem rovněž o země západu a zámoří - se pro Čechy stávají opět výrazně přitažlivými.